cz en de fr
Nastavit pozadí webu
Facebook Rajče
12. května 2024
Otevírání pramenů
18. května 2024
Májová beseda u cimbálu a regionální kolo verbířské soutěže
25. května 2024
Setkání pod lipů
Ukázat všechny akce
Lipovský kroj

Soubor Lipovjan rád s vděkem příjme či případně odkoupí součásti horňáckého kroje (i částečně poškozené), které by jinak skončily například v kamnech nebo na smetišti. Věříme, že ani na jedno z těchto míst horňácký kroj nepatří.

První písemná zmínka o lipovském kroji

Nejstarší zpráva o lipovském kroji je zároveň nejstarší známou zprávou o lidovém oděvu na Horňácku. Pochází z počátku 17. století a je to zápis v sirotčí knize městečka Lipova z roku 1605, kde na sedmdesáté položce je vypočteno, co dostala osiřelá Dorota Kubíčková. Kromě peřin „patery rukávce tenké, jedny konopné, fěrtochů 6 konopných a 2 tenké, plachetka odívací jedna tenká, 1 ubrus prostý, dva malované, 1 ručník, 5 cích konopných a 1 tenká, 1 cíška malá, rúšek všech 3, jedna brněnská, druhá hedvábná, třetí prostá, plachet konopných a lněných 5, prostěradlo tenké 1, lněné plátno 7 loket, konopného 4,5 lokte“. Tato výbava, za niž by se nemusela stydět nevěsta ani o 300 let později, svědčí o poměrné zámožnosti Lipova v 16. století. Avšak bočkajovské vpády, třicetiletá válka a další pohromy v 17. století zpustošily Lipov tak, že obyvatelé, pokud zůstali na živu, značně zchudli. Alespoň inventáře pozůstalostí z konce 18. a počátku 19. století jsou mnohem skromnější.

Vývoj lipovského kroje

Podle dostupných materiálů a fotografií se lze domnívat, že nejstarší lidový oděv na Horňácku v jednotlivých obcích příliš odlišný nebyl. Bohužel k dispozici nejsou dostatečné obrazové záznamy, které by tuto hypotézu stoprocentně potvrdily.

Jako starý lipovský kroj je označován oděv, který se v Lipově nosil před 200 lety. O jeho existenci se dovídáme pouze z inventářů pozůstalostí. v roce 1800 například zemřela náhle Kateřina Kolaciova a zanechala po sobě „jeden mentlík súkený za 6 zl, 1 kožuch lepší za 2,30 zl a 1 horší kožuch za 1,30 zl, 1 konopná plachta s mřenků za 1 zl, 1 konopná plachta bez mřežky, 1 krížná plachetka, 1 tenká šatka nová, jeden modrý fěrtůšek, 1 konopný fěrtoch, 1 konopná plachetka, 2 tenké rukávce, 1 rubáč, kabátek černý, boty za 1 zl a duchnu a 2 zhlavce“. Obdobné součástky ženského kroje uvádějí i další inventáře, ale jen zřídka se nacházejí zápisy o součástkách mužského kroje. Z roku 1811 pochází zápis, že Martin Jagoš zanechal „1 halena nová za 30 zl, 1 kabát starý světlý za 20 zl“. Hodnota těchto součástek byla dána nejen tehdejší drahotou, ale i cenou materiálu, ze kterého byly ušity, a cenou řemeslnického zpracování. Desítky dalších pozůstalostí z konce 18. a z počátku 19. století obsahují podobné záznamy. Ze starého kroje se dochovalo pouze několik součástek, patřících k ženskému kroji. O tom, jak přesně vypadal mužský kroj v Lipově o 200 let nazpět, nevíme, protože originální součásti se nedochovaly.

Do konce 19. století byl mužský oděv v Lipově stejný jako v jiných obcích na Horňácku: bílé soukenné, těsně přiléhající nohavice se zasouvaly do vysokých bot. Nejstarší zprávy uvádějí, že do poloviny 19. století se i v Lipově nosily nohavice ze světlého sukna, jaké se ještě v polovině minulého století nosily v Nové Lhotě. Teprve po roce 1850 se v Lipově začaly šít nohavice z tmavého strážnického sukna, zdobené po stranách modrými šňůrkami.

Pravděpodobně z r. 1917
Fotografie z období krátce po 1. sv. válce

Nynější odlišnost lipovského kroje (a také kroje z Louky, který má k lipovskému nejblíže) od kroje dalších horňáckých obcí je dána pronikáním vlivů z přilehlých regionálních oblastí, zejména tedy Strážnicka, Veselska a Ostrožska.

Fotografie z 1. pol. 20. století
Z 1. pol. 20. století

Vývoj lipovského kroje byl spjat se životem Lipovjanů. O nejstarších krojových součástkách podávají informace pouze inventáře pozůstalostí. Větší představu o tom, jak postupný vývoj probíhal, umožňují dochované fotografie. Můžeme na nich zhlédnout společné znaky krojů jednotlivých horňáckých obcí, ale i sousedního Pomoraví jako je Kněždub nebo Hroznová Lhota. Na řadě fotografií z počátku 20. století je také často patrné výraznější popanštění (přejímání prvků z městského způsobu odívání) tradičního oděvu v porovnání s jinými obcemi Horňácka.

Z 1. pol. 20. století
Fotografie z 1. pol. 20. století

V současnosti můžeme říci, že období přejímání krojových prvků z okolních regionů již v Lipově pominulo a podoba lipovskéh kroje se ustálila.

Mnohé přejaté prvky, které se dříve v hojné míře vyskytovaly (zaznamenáno na řadě dochovaných historických snímcích) – kupříkaldu košile se zapínáním na knoflíky, tzv. dudovica, košile s náprsenkou (podobná košili nošené např. v obci Brezová poblíž Myjavy), tmavě modrý kábát městského typu nebo krátký dolňácký kabátek – se již neobjevují, jiné jsou však dnes již nedílnou součástí lipovské varianty horňáckého kroje – u mužského kroje můžeme zmínit kupříkladu pruclek (kordula) veselského střihu, černou vyšívanou zástěru nošenou k traslavicím nebo klobouk městského typu.

Na fotografiích uveřejněných ve Vlastivědě moravské vydané roku 1914. (DVORSKÝ, F. Vlastivěda moravská. 1914.) je zachycen příklad odívání v Lipově na počátku 20. století. Na fotografii šohaje v z Lipova je zřetelný tehdejší značný odklon od tradičního horňáckého kroje a vliv dolňácka.

Šohaj z Lipova
Ženy z Lipova

Rekonstruovaný ženský kroj z Lipova

Rekonstrukce starého lipovského kroje proběhla v roce 2000. Jednalo se o poměrně složitou práci, protože podkladů, ze kterých by se dalo vycházet, nebylo mnoho. O tuto práci se zasloužil především Sboreček žen z Lipova a Jiřina Vavřičková.

Zpěvačky ze Sborečku jsou jedinými nositelkami rekonstruovaného lipovského kroje. Každá má svůj vlastní a obdiv budí i to, že si kroj sami ušily. Svou pozornost obrátily k minulosti. Nejdříve musely nashromáždit řadu informací, že se tento kroj opravdu nosil. Začaly u etnochoreoložky Zdenky Jelínkové, Jiřiny Vavřičkové a u PhDr. Ludmily Tarcalové, etnografky Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Nakonec vznikl návrh a později velmi zdařile zrealizovaný ženský lipovský kroj z přelomu 18. a 19. století. Při šití vycházely z dochovaných součástek. Zachovaly délku sukní i přesto, že v takové podobě ji dnes na Horňácku neuvidíme.

Rekonstrukce lipovského kroje z přelomu 18. a 19. století

Výšivka na Horňácku

Horňácká výšivka je jedním z nejhodnotnějších odvětví lidového umění na Moravě. Je technicky náročná a má jasnou ornamentální strukturu. Údaje, které by souvisely s vývojem horňácké výšivky, literatura neposkytuje. Naštěstí horňácké výšivky upoutaly pozornost badatelů a sběratelů, kteří je soustředili do muzejních sbírek. Se vznikem sbírek začal vstoupat zájem o výšivky z Horňácka.

Vyšívačské umění je na Horňácku stále živé, nedosahuje však takových hodnot, jako tomu bylo dříve, kdy uměla vyšívat každá žena. Tato ruční práce jim byla už odmalička vštěpována od maminek, babiček, nebo ve škole. O tom svědčí také zručnost, kterou získávaly několik roků. Hodiny sedávaly po večerech u petrolejek v tmavých jizbách a vyšívaly. Dodnes můžeme obdivovat kroje našich předků, všechnu tu krásu, kterou dnes už nikdo nedokáže nahradit. Jsou však lidé, kteří se alespoň snaží horňácké výšivky zachovávat.

Ukázka výšivek z Horňácka

Horňácká výšivka
Horňácká výšivka
Horňácká výšivka
Horňácká výšivka

Pozn.: Snímky výšivek byly pořízeny na výstavě v Javorníku 17. listopadu 2012.

© 2024    |