Tancem obratnosti je tzv. trefa tančená třemi muži. Prostřední se snaží v rytmu hudby při střídavém hlazení po tvářích v nestřežené chvíli některého z partnerů udeřit po tváři. Podaří-li se krajníkovi při tomto uhození shodit prostřednímu klobouk, mění si se středním místa.
Figurální tance tvoří taneční skupinu tanců na jediný nápěv, jemuž odpovídá ustálená pohybová skladba. Taneční kompozice bývá dvojího druhu. Buď se v rámci taneční písně stále opakují dva nebo více tanečních motivů adekvátně k hudebním motivům, nebo v rámci taneční písně proběhne taneční skladba s libovolnou sestavou různých tanečních figur. Někdy se jednotlivé taneční kroky objevují ve větší ploše, např. samotný oddíl tance tvoří chuze (špacírpolka) nebo polka (kovárská, reznická, židovská) či valčík nebo chuze s tleskáním atp. U těchto tancu je skladba naprosto pevná, není možno v nich libovolně improvizovat jako u tanců točivých a jednotlivé figury jsou neměnné. Vývojově jde o tance mladšího původu. Pohybově vycházejí z tanečních kroků a z tanců, které se na Horňácko šířily z Čech.